Co exekutor nemůže zabavit
Exekutor se nejčastěji vrhne na část mzdy či obstaví bankovní účet. Kromě pravidelné mzdy si ale může vzít i část nemocenské, ošetřovného za péči o nemocného člena rodiny, mateřské, důchodu, stipendia či podpory v nezaměstnanosti. V krajním případě začne rozprodávat majetek. Záleží na výši dlužné částky.
Z těchto příjmů zůstane dlužníkovi jen nezabavitelné minimum. To se stanoví na základě životního minima dlužníka a normativních nákladů na bydlení, které stanovuje stát. Částka se zvyšuje i za každé vyživované dítě a manžela či manželku.
Dlužníkovi vždy zůstanou celé dávky v hmotné nouzi, které vyplácí obecní úřady, jednorázové dávky státní sociální podpory jako porodné či pohřebné, pravidelný příspěvek na bydlení a dávky sociální péče. Na ně mají nárok zdravotně postižení.
Výše minima záleží na věřiteli, kterému dluží. Pokud dlužník neplatí výživné, neboli musí uhradit tzv. přednostní pohledávky, částka na živobytí bude menší, než když dluží bance nebo nebankovnímu poskytovateli půjček.
Zabavit nelze běžné oděvy, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby, které dlužník vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuje, a hotovost do výše dvojnásobku životního minima. Exekutor by také neměl mít právo zabavit obvyklé vybavení domácnosti, které dlužník nezbytně potřebuje k životu. Žádný zákon však nestanovuje, jaký majetek člověk k životu potřebuje. Takže závisí jen na úsudku exekutora, jestli zabaví ledničku, pračku či sporák. Pokud se však v rodině používají léky, které je nutné uchovávat v chladu, pak by exekutor ledničku zabavit neměl.
Věci ve vlastnictví povinného, které nepodléhají exekuci, jsou obecně vymezeny v prvním odstavci ust. § 322 OSŘ. Z exekuce jsou vyloučeny:
- věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů,
- věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.