Díky regulačnímu poplatku u lékaře exekuce za dveřmi

Nezaplatili jste z nějakého v nemocnici regulační poplatek 30 korun nebo 120 korun za pobyt v nemocnici? Tak můžete být s velkou pravděpodobností v nemocničním systému evidován jako dlužník. Z třicetikorunového poplatku, který jste neuhradili v roce 2008, kdy byl poplatek zaveden, může pohledávka vystoupat až na 17 tisíc korun.

Zdravotnická zařízení jsou ze zákona nezaplacené regulační poplatky povinny vymáhat, jinak jim hrozí nemalé sankce. K vymáhání velmi často využívají vymahačské firmy. Pacientovi, který nezaplatil je nejdříve poslána výzva, pokud opět nezaplatí, je ve většině případů pohledávka přenechána vymahačské společnosti. Může to dospět až k exekuci.

Pacienti by si měli určitě uschovat potvrzení o zaplacení regulačního poplatku. V případě, kdy soud vydá rozsudek, se může stát, že lidé poplatek skutečně zaplatili, ale nemají doklad. Pokud nedoloží originální stvrzenku o zaplacení, mají smůlu. Může se totiž stát, že nemocnice bude mít v platbách nepořádek.

Zdroj: Novinky

O exekucích mají rozhodovat přímo exekutoři

Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) by měli o uvalení exekuce rozhodovat přímo exekutoři a nikoliv soudy na základě žaloby podané věřitelem.

Cílem ministerstva spravedlnosti je odlehčit agendě soudů, aby se tak mohli zaměřit na komplikované případy. Nepomýšlí se však přitom na lidi, kteří se budou muset před neoprávněnými exekucemi bránit vylučovacími žalobami u soudů. Navíc náklady na soudní řízení nakonec zaplatí postižení občané, a to i když spor vyhrají.

To se však veřejnosti nelíbí a lidé se obávají nastolení diktátorských metod pod hlavičkou exekutorských úřadů. Podle mluvčí ministerstva spravedlnosti nejsou obavy na místě. Bude-li soudům odňata pravomoc rozhodovat o nařízení exekuce, neznamená to, že nebudou moci vstupovat do exekučního řízení. Zůstanou důležitým obranných mechanismem proti eventuální svévoli exekutora.

U rozhodčích nálezů, notářských a exekutorských zápisů a zahraničních exekučních titulů bude muset oprávněný (věřitel) žádat soud i nadále o potvrzení, že je takový titul vykonatelný v ČR. Bez takového potvrzení nebude moci exekutor exekuci vést.

Zdroj: Novinky

Spory mezi exekutory

I přesto že počet dlužníků a exekucí neustále stoupá, exekutoři mezi sebou bojují a navzájem si konkurují. Malí exekutoři se tak obávají o svojí působnost a mluví i o neférové soutěži. Druhá skupina (velké úřady) exekutorů tak oponuje, že se jedná o neschopnost dobře vymáhat dluhy a získat si tak „zákazníky“.

Proto někteří volají po rovnoměrnějším rozdělení práce, což by mělo zajistit zavedení teritoriálního principu, tedy omezení působnosti exekučních úřadů po celé republice. Soud by věřiteli určil exekutora na základě toho, kde má neplatič trvalé bydliště. Pak si ale subjekty jako banky nebudou moci vybrat schopného exekutora, to může mít za následek zdražení finančních produktů.

Odpůrci navrhovaného systému varují, že by měl hlavně dopad na věřitele. Tedy ty, jimž jiní dluží. Kdežto stoupenci změny varují, že právě věřitelé budou časem poškozeni, pokud se brzy něco nezmění a velké exekutorské úřady budou i nadále růst. Upozorňují, že zmizí-li malí exekutoři z trhu a zůstane jen několik velkých úřadů, doplatí na to právě věřitelé. K dlužníkům se totiž nebude přistupovat individuálně, a tím klesne efektivita vymáhání.

Více se dočtete na Novinkách nebo ve zprávách iDnes.

Nárůst počtu exekucí se zastavuje

Podle statistik Exekutorské komory se v prvním pololetí letošního roku zastavuje nárůst počtu nařízených exekucí. Za první pololetí bylo nařízeno přes 304 000 exekucí. Na druhé pololetí jsou prognózy ještě příznivější, meziroční úbytek exekucí by mohl pokračovat.

Za pokles může zejména ekonomická krize, která nutí firmy k větší opatrnosti. Více tak kontrolují bonitu svého dlužníka či odběratele. Chrání se požadavkem platby v hotovosti nebo zálohy. Dalším důvodem je i snížení počtu uzavřených obchodů, který tak snížil i počet nezaplacených dluhů. O exekucích se doslýcháme na každém rohu, což je i velmi dobře, protože mnoho lidí si tak uvědomuje její následky a snaží se mít své dluhy pod kontrolou.

Podle Exekutorské komory patří mezi dlužníky nejčastěji mladí lidé ve věku od 20 do 35 let a důchodci, často lidé se základním vzděláním a nižším sociálním postavením. Za nařízenými exekucemi stojí velmi často drobné dluhy v řádu několika stokorun, jako jsou pokuty dopravnímu podniku nebo městským policistům, poplatky obcím za svoz odpadků či penále zdravotním pojišťovnám.

V průměru prochází exekucí zhruba čtyři až pět procent obyvatel Česka.

Osobní bankrot

Oddlužení osobním bankrotem

Každý si občas potřebuje půjčit peníze. Někdo spíše zvolí známé či kamarády a někdo se obrátí na banky či jiné společnosti. Může se ale tát, že si člověk výhody špatně spočítá, onemocní nebo přijde o práci. Když nastane tato situace a nemá člověk nějaké finanční rezervy, nebude schopen splácet. Někteří lidé sáhnou po poslední možné variantě, vyhlásí osobní bankrot.

Osobní bankrotlidé, kteří nejsou schopni splácet úvěr, mohou požádat soud o vyhlášení osobního bankrotu. Na soud s žádostí o oddlužení se může obrátit kdokoliv, kdo dluží věřitelům více finančních prostředků, jež není schopen splácet a z pravidelného příjmu může uhradit během pěti let alespoň třicet procent dluhů.

O vyhlášení úpadku lidé mohou požádat soud. Musí však sepsat seznam svého majetku i veškerých dluhů. Soud bude zajímat i jakým způsobem se dlužníci dostali do finančních potíží. Soud pak rozhodne, zda osobní bankrot vyřeší tím, že prodá majetek nebo bankrotáři sestaví splátkový kalendář. Dlužník musí splatit nejméně 30 procent dluhu. Po pěti letech může dlužník doufat, že soud mu zbytek nesplacené částky promine.

Aby se někteří lidé dostali z beznadějné dluhové pasti, musí se souhlasem soudu vyhlásit osobní bankrot. V České republice je to možné od ledna roku 2008. Na jižní Moravě bylo od ledna 2008 do července roku 2010 vyhlášeno 340 osobních bankrotů.